Naše třída byla vytvořena (stejně jako kterákoliv jiná elitní jednotka, např SPECNAS) z nejnadaněších žáku druhých tříd z celého okolí, po náročných testech prošli jen ti nejschopnější (schopní všeho). Dostali jsme název Třída s rozšířeným vyučováním cizých jazyků a připadlo nám v ročníku privilegované písmeno "A". Naším hlavním velitem byla určena soudružka učitelka Šmiková, která nás po dva roky vedla k socialistické morálce a hlavně ruskému jazyku. Na politickém poli se značná část připojila k všemocné Pionýrské organizaci, jako specializovaní mladí zdravotníci jsme byli kdykoliv připraveni k boji.
Se vstupem na druhý stupeň se nám umožnilo soustředit se ke svému studiu na další jazyk. Byli jsme rozděleni na dvě poloviny, jedna se věnovala imperialistickému jazyku anglickému, a ta druhá, částečně spřátelenému, jazyku německému. Novým vůdcem se stala soudružka učitelka Farská (odbornice na recitaci básní), která se v naší přípravě střídala i se soudruhy s jinými specializacemi.
Rok revoluce z nás shodil komunistické jho a my se mohli vydat do nového námi neprozkoumaného kapitalistického světa. Musím přiznat, že tehdejší bouřlivé události většina z nás ještě plně nevnímala, ale to měla nová osvěta brzy napravit.
Změna ředitele přinesla do naší školy závan nového čerstvého vzduchu. Nejvíce jsme to pocítili ve studiu jazyků. Do výuky se začali začelňovat nové progresivní metody doprovázené novými a podstatně dražšími učebnicemi.
Nová doba potřebuje nové lidi. Novým třídním učitelem se stal Josef Vaňhara (u našich otců pověstný svým pravým hákem). Byli jsme donuceni opustit milovanou ruštinu, kterou jsme ovladali jako kterýkoliv řadový Sovět. Náhradou se stal jazyk francouzký, neznámý a zprvu neprávem odmítaný. Stávali se z nás dokonalí zástupci nové generace, kteří mají převzít veslo po generaci zasažené minulostí (tzv. elita národa).
Působení na škole uzavřel vodácký výlet na horní tok řeky Vlatvy, kde jsme byli naposledy stmeleni vstříc nástrahám divoké přírody v dokonalý tým.
