Krátký historický přehled

Bezprostřední předek boxerů byl "malý nebo-li brabantský bullenbeiser". Chov bullenbeisserů byl tenkrát v rukou lovců, kterým sloužili k lovu. Jeho úkolem bylo zvěř přihnanou honícími psy popadnout a pevně držet než dorazil lovec a kořist skolil. Pro tento úkol musel mít pes pokud možno širokou tlamu s širokým nasazením zubů, aby se mohl správně zakousnout a pevně držet. Bullenbeisser, který vykazoval tyto znaky, byl pro svou úlohu nejvhodnější a proto používán k chovu, který se řídil dříve pouze podle kriteria použitelnosti. Tak vznikl výběrem v chovu pes se širokým čenichem a vyhrnutou nosní houbou.

Celkový vzhled

Boxer je středně velký, hladkosrstý, silný pes, (krátké) kvadratické stavby těla a silných končetin. Svalstvo je suché, silně vyvinuté a plasticky se rýsující. Pohyby jsou živé, plné síly a ušlechtilosti. Boxer se nesmí jevit ani nemotorný či těžkopádný, ani vyhublý či lehký.

Důležité tělesné proporce

Tělesná skladba je kvadratická, tzn. že dvě vodorovné kolmice v úrovni hřbetu - jedna se dotýká ramenního kloubu a druhá hrbolu sedací kosti - tvoří čtverec. Hloubka hrudníku se musí vyrovnat polovině výšky v kohoutku. Hrudník dosahuje až k loktům. Délka nosního hřbetu a lebeční partie jsou v poměru 1:2, měřeno od spojnice vnitřních očních koutků k vrcholu nosu a týlnímu hrbolu.

Chování a charakter

Boxer nesmí být nervózní, ale naopak klidný, sebevědomí a vyrovnaný. Povaha boxera je velmi důležitá, a proto je jí třeba věnovat náležitou péči. Přítulnost a věrnost pánovi a celému domu jsou proslulé. Od pradávna je boxer znám svou ostražitostí a odvahou. Je dobrácký v rodině, ale ve vážných situacích se stává nebojácným obráncem. Díky své ochotě podřídit se, ho lze snadno vycvičit. Přitom pomáhá i jeho bystrost, čichové schopnosti, ostrost a odvaha. Pro svou nenáročnost a čistotnost je příjemným společníkem v rodině. Vhodný je rovněž jako služební pes. Až do vysokého stáří zůstává dobrácký a nezáludný. Závažnými vadami jsou naopak agresivita, záludnost, nespolehlivost, nedostatek temperamentu a zbabělost.

Hlava

Hlava propůjčuje boxerovi typický výraz. Musí být ve správném poměru k tělu a nesmí být ani lehká ani těžká. Čenich má být co nejširší a mohutný. Krása hlavy spočívá v harmonickém poměru mezi velikostí čenichu a lebky. Při porovnání hlavy, z kterékoliv strany se nesmí lebka zdát malá vzhledem k partii čenichu. Hlava má být suchá, tj. bez vrásek. Vrásky se však přirozeně tvoří na lebeční partii při postavení uší nebo u nekupírovaných uší při zvýšení pozornosti. Od kořene nosu jsou po obou stranách dolů vrásky stále neznačené. Tmavá maska se omezuje pouze na čenich a od barvy hlavy se musí zřetelně odlišovat. Jinak působí obličej zasmušile.
Lebeční partie má být nejštíhlejší a hranatá. Je lehce klenutá. Nevyhovující je kulatě krátká či plochá nebo moc široká. Týl není příliš vysoký. Čelní rýha je jen slabě naznačená zvláště mezi očima nesmí být příliš hluboká.
Čelo tvoří s nosním hřbetem zřetelný sklon. Nosní hřbet nesmí být zaražen do čela jako u buldoka, ale nemá být ani spadající.
Líce jsou vyvinuté úměrně k silným čelistem, aniž by výrazně vystupovaly. Spíše přecházejí v lehkém klenutí v čenich.
Čenich je mohutně vyvinut ve všech třech prostorových rozměrech. Není tedy ani špičatý, úzký, krátký nebo plochý. Jeho tvar je ovlivněn tvarem čelisti, postavením špičáků a tvarem pysků.
Špičáky musí stát co nejvíce od sebe a musí být dostatečně dlouhé, aby přední plocha čenichu vypadala téměř čtvercovitě a tvořila s nosním hřbetem tupý úhel. Vpředu leží okraj horního pysku na okraji dolního pysku. Nahoru ohnutá čelist se spodním pyskem (nazývaná brada) nesmí výrazně přesahovat horní pysk. Nesmí se však pod ním ani ztrácet. Má být dobře značená jak při pohledu zepředu, tak i ze stran. Špičáky a řezáky nesmí být viditelné v při zavřené tlamě. Také jazyk nesmí boxer při zavřené tlamě ukazovat. Rýha v horním pysku musí být dobře viditelná.
Tvar čenichu dotvářejí pysky. Horní pysk je tlustý a masitý. Vyplňuje prázdný prostor nad spodní čelistí a je nesen spodními špičáky.
Nos je široký a černý. Je lehce vyhrnutý a má široké nosní dírky. Špička nosu leží o něco výše než kořen.
Chrup spodní čelisti přečnívá horní a jen mírně se zvedá nahoru. Horní čelist je široce nasazená na lebeční partii a jen málo se zužuje dopředu. Chrup má být silný a zdravý. Řezáky jsou pokud možno pravidelně uloženy v řadě, špičáky stojí daleko od sebe a mají být dostatečně velké.
Tmavé oči nejsou ani malé, zapadlé či vypouklé. Výraz oka vyjadřuje energii a inteligenci. Nesmí být hrozivý ani pichlavý. Okraj víčka musí být tmavě ohraničen.
Uši jsou vysoce nasazené, do špičky kupírované, dlouhé a kolmo nesené, u nasazení nepříliš široké. Nekupírované uši mají být přiměřeně velké, spíše menší a na pohmat tenké. Jsou široce nasazené od sebe v nejvyšším místě lebeční partie a jsou přiložené k tvářím, když je pes v klidu. Při zvýšené pozornosti by měli uši spadnout do předu a vytvořit tak zřetelnou vrásku.
Vady partie hlavy: nedostatky v ušlechtilosti a celkovém projevu, zasmušilý výraz, pinčovitá nebo buldokovitá hlava, slintání, ukazování, zubů nebo jazyka, příliš špičatý nebo příliš lehký čenich, spádovitý nosní hřbet, zimní nos, světlá nosní houba, tzv. dravčí oko, nevybarvené třetí víčko, špatně kupírované uši, u nekupírovaných - vlající napolovic postavené nebo úplně postavené uši, růžičkovité uši, šikmá spodní čelist, chybně postavené a málo vyvinuté zuby, nefunkční chrup po nemoci.

Krk

Horní linie krku probíhá v elegantním oblouku do zřetelně vyznačeného týlního hrbolu ke kohoutku. Krk má být dostatečně dlouhý, svalnatý a suchý.
Vady krku: Krátký, tlustý, volná kůže pod krkem.

1-lebka, 2-místo otáčení lebky za prvními dvěma krčními obratli, 3-krční obratle(7), 4-hrudni obratle (8), 5-bederní obratle (5), 6-křížové obratle (7), 7-tři srostlé křížové obratle, 8-ocasní obratle, 9-volná žera, 10-tři společná uzavřená žebra, 11-hrudní žebra, 12-hrudní kost, 13-loketní kloub, 13-loketní kost, 14-předloktí, 15-zápěstní kkosti, 16-záprstní kosti, 17-prsty, 18-lopatka, 19-ramenní kloub, 20-ramenní kost, 21-pánev, 22-sthenní kost, 23-kolnní kloub, 26-nártní kosti, 27-prsty, 28-výběžek patního kloubu.

Přední končetiny

Přední končetiny musí být při pohledu zepředu rovné, paralelně postavené k sobě a musí mít silné kosti.
Lopatka má být dlouhá a šikmá, pevně spojená s trupem. Neměla by být příliš osvalená. Rameno je dlouhé a tvoří s lopatkou pravý úhel. Loket nesmí být ani silně přitisknut k hrudní stěně, ani nemá odstávat. Předloktí má být kolmé, dlouhé a suše osvalené. Kloub zápěstní má být silný, výrazný, ale nezduřelý. Záprstí je krátké, téměř kolmo postavené k zemi. Tlapky jsou malé, kulaté a uzavřené. Mají silné polštářky s tvrdou kůží. Vady předních končetin: Francouzský postoj, volná lopatka, volný loket, měkké záprstí, zaječí tlapky, ploché neuzavřené tlapky.

Stavba těla

Je kvadratická. Trup spočívá na pevných, rovných nohách ze silnými kostmi.
Kohoutek má být naznačen. Hřbet musí být včetně bederní partie, krátký, pevný přímý, široký a silně osvalený. Záď je lehce skloněná, ploše klenutá a široká. Pánev má být dlouhá, zvláště u fen, široká. Hrudní koš má být hluboký a sahající až k lokti. Předhrudí je dobře vyvinuté. Žebra mají být dostatečně klenutá, ale ne sudovitě zaoblená. Mají dosahovat daleko do zadu. Spodní linie probíhá v ladné křivce dozadu. Slabiny jsou krátké pevné, lehce vykasané.
Vady ve stavbě těla: příliš široká či úzká hruď, prověšený trup, kapří hřbet, hubený hřbet, spáditý hřbet, bedra dlouhá a úzká či vpadlá, slabé spojení se zádí, klenutá bedra, spáditá, záď, úzká pánev, prověšené břicho, vpadlé slabiny.

Zadní končetiny

Při pohledu ze zadu musí být rovné. Musí být velmi silně osvalené osvalené. Svalovina má být pevná, plasticky se rýsující. Stehno má být dlouhé a široké. Úhel kyčelního a kolenníh kloubu musí být co nejméně tupý. Koleno má v základním postavení sahat tak daleko dopředu, že by se ho ještě dotýkala kolmice spuštěná z kyčelního hrbolu k zemi. Bérce jsou velmi osvalené. Hlezenní kloub je silný, dobře značený, ale ne zduřelý. Je položen v úhlu asi 140 stupňů. Záprstí je krátké se sklonem k zemi v úhlu 95-100 stupňů. Tlapky jsou o něco delší než ¨přední. Jsou uzavřené a mají silné polštářky s tvrdou kůží.
Vady zadních končetin: slabé osvalení, příliš nebo nedostatečně úhlená zadní končetina, postoj sudovitý nebo šavlovitý či kravský, zaječí tlapky, úzké postavení v hleznech, paspárky, ploché a roztažené tlapky.

Ocas

Je nasazený spíše vysoko než nízko. Krátce kupírovaný a nesený vzhůru.
Vady ocasu: nízko nesený.

Pohyb

Pohyb je živý, plný síly a ušlechtilosti.
Vady pohybu: potácivá chůze, chody málo vydatné a málo prostorné, pasování a strnulý pohyb.

Kůže

Kůže je suchá, elastická, bez záhybů.

Srst

Srst má být krátká, tvrdá, lesklá a přilehlá.

Barva

Barva srsti je zlatá nebo žíhaná. Zlatá barva se vyskytuje v různých odstínech od světle žluté až k tmavě jelení červené. Nejkrásnější je zbarvení zlatočervené, středně syté. Maska je černá. Žíhaná varianta má na zlatém podkladě - různé sytosti - tmavé nebo červené pruhy, které probíhají ve směru žeber. Základní barva a žíhání se musí od sebe zřetelně odlišovat. Bílé znaky nejsou zásadně zamítnuty, mohou však pokrývat jen třetinu plochy těla.
Vady zbarvení: přes oči přesahující maska, velmi husté a ojedinělé žíhání, nečistá základní barva smíchaná se žíháním, nepěkné bílé znaky, z poloviny nebo celá bílá hlava, jinak zbarvení jedinci, jedinci s více než jednou třetinou bílého zbarvení.